Životopis
Gustav Frištenský byl sportovec světového jména. Proslavil město Litovel i celou českou republiku začátkem 20. století. Jeho jméno se stalo symbolem síly a rčení «jsi silný jako Frištenský» zlidovělo. Jeho vypracované tělo často sloužilo jako model pro sochaře, jeho síla, technika i schopnost se v krátkém čase správně rozhodnout se stala vzorem pro několik generací. Každá doba má pro hodnocení krásy lidského těla jiná měřítka a právě na začátku 20. století tato kritéria dokonale splňoval Gustav Frištenský.
Když zalistujete sportovními časopisy z doby před sto lety a seznámíte se s atmosférou velkých zápasnických soutěží, možná vás napadne, k jakému současnému sportu tehdejší řecko-římský zápas přirovnat. K tenisu? Není to samozřejmě srovnání přesné, někdo třeba nebude souhlasit. Ale jako dnes tenisté, tak tenkrát putovali zápasníci z jedné země do druhé, od města k městu a zúčastňovali se nejrůznějších soutěží, turnajů a mistrovství. Někteří zůstali téměř neznámí, jiní byli slavní a několik z nich bylo nejslavnějších a neupadli v zapomenutí. Jedni si zápasem jen přivydělali, druhým se stal zápas náplní života a povoláním. Znali a obdivovali je nejen muži, ale zápasy rády navštěvovaly i ženy. Ostatně jen díky utkání v Litovli se setkal Gustav Frištenský se svoji manželkou Miroslavou Ellederovou, dcerou prvního sládka litovelského pivovaru. Čtenáře sportovních časopisů dříve zajímala obdobná fakta jako dnes. Zajímal je nejen podrobný příběh velkých zápasů. Chtěli také vědět, jaký mají zápasníci soukromý život, které sportovní úspěchy dosáhli, jak trénují, co jedí, jaký mají životní styl apod.
Před sto lety nebyla televize a nebyl rozhlas. Zápasníci se proto vzájemně veřejně vyzývali (někdy i trochu pomlouvali) silnými slovy – byli to přece silní muži. Na stránkách novin a časopisů oznamovali utkání, vylepovali plakáty v městských ulicích i na venkově. Zápasníci byli součástí programu slavných cirkusů, stáli proti sobě na zápasnickém koberci, v sálech a arénách největších evropských i zámořských měst. Početní a vytrvalí příznivci znali taktiku a styl svých oblíbených mistrů, dokázali jim vytvořit přátelské, často bouřlivé prostředí. Na utkání Frištenského se Šmejkalem přišlo 1. června 1913 na hřišti pražské Slavie 8000 diváků. V Americe byly na zápasech ve volném stylu návštěvy ještě větší. Pražská Lucerna, divadlo Varieté, nebo třeba olomoucký Národní dům bývaly zaplněné do posledního místečka. Přitom některé soutěže trvaly měsíc i déle. Jaká jsou čtyři nejslavnější jména českého zápasu první poloviny 20. století? Josef Šmejkal, Antonín Jirsa, Joe Dostál a bez nadsázky nejpopulárnější Gustav Frištenský.
Za pět let amatérského zápasení vybojoval na 2000 utkání a ani jednou neprohrál. Jako profesionál nastoupil k 8000 zápasů. Diplom a medaili amatérského mistra Evropy získal už v roce 1903 a bylo mu právě padesát let, když se stal roku 1929 profesionálním mistrem Evropy v řecko-římském zápase.
Po utkání v Písku roku 1940 přišel za Gustavem Frištenským starší neznámý muž, poklepal mu na rameno a řekl: Dobře jste to od našeho Gusty odkoukal. Ty chvaty, typický postoj, dokonce se mu i podobáte. A já to musím vědět, Gusta je můj přítel, viděl jsem ho zápasit už kdysi ve Vídni. Ztišil hlas a naklonil se k Frištenskému. Jako jeho dvojník si vedete opravdu dobře. Překvapený jednašedesátiletý mistr požádal, aby si muž tajemství nechal pro sebe a ve městě nikomu nic neříkal. Neznámý písecký občan slib dodržel.
Další články na: