V Křečhoři u Kolína, resp. v jeho osadě Kamhajek se narodil 11.5.1879 Kateřině a Aloisovi Frištenským syn Gustav.

  Jako prvorozený syn musel odmalička pomáhat v zemědělství. Ve čtyřech letech přidržoval opratě při proorávání řepy, v osmi letech stával o půl páté ráno a jel s druhým povozem naloženým řepou do velimského cukrovaru, protože za ranní dovoz bylo o zlatku více. Ve dvanácti nosil na sýpku těžké pytle se zrním. Ve 14 letech, kdy dokončil školní docházku se rodinná rada rozhodla (rodiče, babička, strýc a další příbuzní rozhodovali, jaké povolání bude kdo vykonávat, nikdo z jinochů si v těchto letech nemohl sám vybrat, co bude dělat) že se vyučí poctivému řemeslu. Nastoupil do Kolína k mistru kovářskému, panu Jechovi. Starší učeň Francek žárlil na šikovného, silného nováčka. Podstrčil mu tedy žhavou podkovu, o kterou se Gustav popálil. Do kovárny se už nevrátil, protože rodinná rada rozhodla, že se půjde vyučit řezníkem. Po vyučení odjíždí na zkušenou do Brna. Ubytovává se u svého strýce Aloise Choděry, který je mimo jiné i spoluzakladatelem Sokola Tyrš v Brně. S ním chodí cvičit do Besedního domu, poprvé se seznamuje s hrazdou, zvedá skutečné činky, poznává sportovní nářadí a náčiní. Večer sokolové zkouší zápasit. S Gustavem si však  odmítají měřit síly, protože je hned poráží. Doporučují mu atletický klub Hellas – „tam sou silné chlapiska, mají velké svaliska a taky se tam porážijou“

   V únoru 1899 se Gustav Frištenský stává členem Klubu Hellas Brno. Přes den chodí do práce, po večerech na tréninky, V neděli na soutěže (soboty jsou pracovní). Sklízí jeden úspěch za druhým. 8. února 1903 se stává jako vůbec první Čech (Bohém) v Rotterdamu mistrem Evropy amatérů v řecko-římském zápase (cestu si hradil z vlastních prostředků, protože Klub neměl peníze). Po návratu ho německý zaměstnavatel Soffer  propouští ze zaměstnání, protože „českého rváče zaměstnávat nebude“. Gustav nechodí cvičit do německých klubů, ale do českého Hellasu a Sokola. I to sehrává svoji roli, nenachází nikde zaměstnání. Zápasí pod pseudonymem. 3. června 1903 vydává Unie profesionálních zápasníků stanovisko: „kdo jednou zápasil jako profesionál, tedy za peníze, nemůže být amatér“. Gustav, nyní už jako profesionál sklízí úspěchy jak doma, tak i v zahraničí. Odjíždí na zkušenou do Ruska, poznává i jiné druhy zápasu.

   V roce 1906 zápasí v Litovli, kytici růží mu jako vítězi předává Miroslava Ellederová, dcera prvního sládka rolnického akciového pivovaru v Litovli. V pondělí  10. srpna 1908 si Gustav Frištenský bere v pražském kostele sv. Jindřicha Miroslavu Ellederovou za svoji manželku. Bylo jí 20, Gustavovi 29 let. Od té doby vlastně patří Gustav Frištenský nastálo do Litovle. Město tehdy mělo přibližně 4600 obyvatel.

 Miroslava Ellederová

 Gustav s Miroslavou žili nejdříve 10 let s rodinou Ellederových ve správní budově litovelského pivovaru, pak se přestěhovali do vily na nábřeží, do dnešní ulice Gustava Frištenského. Konečně měli svůj domov a zahradu s množstvím ovocných i okrasných stromů,  před domem řeku. «Do pěkného lesíka máme snad půl kilometru, do velkého lesa kilometr. To bývaly naše vycházky, když jsme se vrátili z dalekých cest. Náš život byl jako pohádka.» vzpomíná Gustav ve svých pamětech.   

   Prožili spolu čtyřicet let. Léta dobrá i léta složitá, jak je život přináší. Zápasnickou slávu i starosti s pronajatým lužickým statkem, prožili dvě světové války, v závěru druhé byl Gustav Frištenský uvězněn. Miroslava mu zůstala vždycky a za všech okolností jistotou a oporou.