Básně
P. Matějka byl obdivovatel Gustava a napsal báseň asi v roce 1930.
Ta druhá vyšla tiskem v roce 1904, kdy zemřel Frištenský, ale ne Gustav. To ještě byl GF amatér a strmě vstoupala jeho sláva vzhůru. Tyto verše vzbudily velikou pozornost a on to potom vysvětlovat, že neumřel on, ale příbuzný (osobně si myslím, že to bylo jako v dnešní době – Blesk – Bartošová). A ten básník – novinář se zkrátka spletl. Ale báseň zůstala. Popularita je popularita a osobnost je osobnost.
Lidové noviny 1904, Naše galerie, epitaf LXXXI
Jindřich Hejčík, dlouholetý trenér zápasu z Prostějova, organizátor každoroční akce Memoriál Gustava Frištenského v řecko-římském zápase (v roce 2013 zorganizoval již XXVI. Ročník)
Alena Dundálková z Pňovic, má 86 roků a ke slavnostnímu odhalení sochy Gustava Frištenského složila následující báseň. Paní Alenka je členkou Muzejní společnosti Litovelska (od jejího založení, tj.10 roků) a je dlouholetou turistkou a obdivovatelkou Gustava.