Malinkatou sošku Gustava Frištenského vyřezal z kousku lipového dřeva a usadil do skořápky od ořechu pan M.Čep z Bílé Lhoty. Osobní dárek Zdence Frištenské k vánocům 2014,

Socha Gustava Frištenského, autor: Jaroslav Beneš, Loštice

  Betlém Jaroslava Beneše, který je částečně pohyblivý a střídá se v něm noc a den je unikátní především tím, že kromě tradiční svaté rodiny a tří králů jsou všechny jeho figury vyřezány podle skutečných osobností, nebo místních a regionálních občanů. Cestovatel, dobrodruh, lovec, zlatokop, náčelník eskymáků a nejvyšší soudce v Nové Sibiři Jan Welzl je tak v loštickém betlému ve společnosti zápasníka Gustava Frištenského, malíře Libora Vojkůvky, fotografa Vladislava Galgonka, majitele vápenky Vitoula, krále Ječmínka, obra Josefa Drásala či Jiřího Kajínka, prchajícího z hradu Mírova. Je zde i několik místních občanů: např. kominický mistr Vojtěch Kalabis, velitel hasičů Josef Pokorný či hodinář Jan Řmot. Lidské figury jsou doplněny zvířátky, stromy, květinami…

   Dřevěná figurální soška Gustava Frištenského je vyřezána z lipového dřeva. Na výšku měří 10 centimetrů.   

Řezbář Jaroslav Beneš při práci

  Loštice - Praneteř slavného zápasníka Gustava Frištenského (1879-1957) Zdeňka Frištenská byla v pondělí mezi početnými hosty při slavnostním otevření betlému řezbáře Jaroslava Beneše v Lošticích. Ten své jesličky už léta zabydluje osobnostmi patřícími k městu i širšímu regionu. A mezi pěti novými  figurkami, které letos vyřezal, je i prastrýc paní Zdeňky.

  Ta žije v Litovli v ulici nesoucí Frištenského jméno a v domě, který ještě před první světovou válkou Frištenský vybudoval. Do Litovle se přiženil v roce 1908, když si vzal dceru sládka  místního pivovaru. Vlastní potomky neměl, a tak věnoval lásku dětem svých sourozenců. Dědeček paní Zdeňky byl jeho bratr. „Já sama jsem prastrýce nezažila, ale maminka má na něj nespočet vzpomínek. Památku předka opatrujeme a rádi bychom mu v muzeu věnovali stálou expozici,“ řekla Zdeňka Frištenská, která v muzeu v Litovli pracuje jako vedoucí. Velmi ji těší, že se její slavný příbuzný ocitl v loštickém betlému. „Řezbář výborně vystihl strýcovu podobu.  Původ jeho ženy naznačil dvěma soudky, které drží figurka pod paží. U nohou má podkovu jako symbol kovářského řemesla. Tomu se prastrýc učil, ale poté, co ho kamarád  v nepodařeném čertu popálili, přešel do učení na řezníka. V Brně  začala jeho sportovní kariéra. Vyhrál více než deset tisíc zápasů. Už v roce 1902 byl mistrem Rakouska-Uherska a o rok později mistrem Evropy,“ vyprávěla paní Zdeňka. Spolu se svou maminkou převzala z rukou Jaroslava Beneše za strýce čestné občanství betlému. Řezbář je každý rok uděluje těm, které nově zpodobnil. Za krále Ječmínka převzal občanství Radovan Machářek, starosta Chropyně, kde se pověst o Ječmínkovi odehrává. Osobně si pro betlémskou občanku přišel loštický divadelník Jan Weiser a také Šternberský mykolog Bronislav Hlůza. Toho Beneš vyřezal s muchoměrkou v ruce. Loštický betlém ve svém domě v Moravičanské ulici otevírá řezbář vždy 1. prosince. Přístupný bude jako každý rok denně včetně víkendů od 14 do 18 hodin, a to až do 6. ledna.