Fryštenský, Frištenská, Fryštenská

   Naše příjmení vznikalo během několika  století. Od 14. do 18. století, nejprve u šlechty, pak u měšťanů a u svobodných sedláků. Vývoj společnosti a zdokonalování veřejné správy vyžadovaly přesnou evidenci osob – tato potřeba vedla k ustalování příjmení. Jsou známé případy, kdy příjmení tvořily přezdívky a jedna a tatáž osoba byla zapsaná do matriky v různých zápisech až s osmi příjmeními (příjmení po otci, po chalupě, po místě odkud osoba pocházela, jak vypadala, podle povolání a mnoho dalších). Ke křtu chodili kmotři, nikoliv rodiče a ti řekli faráři jména rodičů podle toho, jak se jim v obci říkalo (např. jednou byla ta stejná osoba zapsána jako Janek Perníkář, protože pekl perník, podruhé zase Janek Žíhal, protože se přiženil do chalupy, kde před ním bydleli Žíhalovi, potřetí Janek Spurný, protože se rád hádal a jindy zase Janek Vodřanský, protože se přistěhoval z Vodřan a apod.).

   U nás dědičnost a neměnnost příjmení byla uzákoněna v r. 1780 císařem Josefem II. Ale i po tomto datu se stávalo, že některý farář příjmení překládal, nebo naopak psal foneticky (např. Čech-Böhem-Bém). Bádání po předcích před rokem 1780 je proto složité. Porovnávají se údaje o všech osobách stejných, nebo podobně znějících jménech. Musí se porovnávat kmotři u křtu a svědci u svatby a také pořadí, v jakém přicházely děti na svět. Dnešní grafická podoba příjmení se datuje od poloviny 19. století, kdy došlo k pravopisné reformě, která je základem moderního českého pravopisu.

  Může tedy příjmení Frištenský pocházet z oblasti Frýdštejn, lidově Fryštejn (lit.č.1). Nebo z německého jména frisch = čistý. Nebo…

 fotil Josef Frištenský z Prostějova, červenec 2014 na výletě pod Troskami

   Uvádí se, že ryze českých příjmení je více než 40.000. Za předpokladu, že by byla rovnoměrně rozdělena, mělo by jedno příjmení asi 250 nositelů. Víme, že tomu tak není. Nejčastější české příjmení – Novák – má 1% populace. Následuje Novotný, Svoboda, Dvořák… Pořád nemám ale jasnou odpověď na otázku – proč mám právě to příjmení, které nosím? Svým způsobem to vím: po otci. Ale mohu mít příjmení i po matce, po svém manželovi – a ti k němu přišli podobně. Je to zajímavý propletenec jmen a různých jejich kombinací. Jenže jak vzniklo a odkud se vzalo poprvé mé příjmení – co vlastně znamená – kolik lidí má stejné příjmení jako já – kde žijí – odkud pocházejí – a odkud přišli jejich prapředkové – jsme s nimi příbuzní – existuje nějaký společný prapředek? Jsou to otázky přímo filozofické a spolehlivou odpověď na ní asi nikdy nezískám, nevypátrám, nedovím se. Mohu se jenom domnívat. Pokud i Vás zajímá odpověď na tyto otázky zahalené rouškou tajemství a chcete je odhalit, můžeme spojit síly a «pokročit» dále. Stačí, když mi dáte vědět. Určitě z několika domněnek můžeme vytvořit zajímavou hypotézu, časem ji doložit a podložit fakty a učinit tak další krok do minulosti.

Literatura pro zájemce o hlubší poznání problematiky příjmení:

1. Naše příjmení – Dobrava Moldanová, Mladá fronta, Praha 1983, 2004

2. Naše příjmení – Antonín Kotlík, (1894, 1897)