GENEALOGIE (řec. génos, lat. genus = rod a lógos = věda).

Zjednodušeně řečeno je to tedy věda o rodině, rodu. Genealogie je pomocná historická věda , která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. Genealogie se zabývá buď studiem jednotlivých osobností, nebo sledováním proměn jednotlivých druhů vztahů. Soukromý zájem v této oblasti bývá označován názvem jako rodopis. Pátráním můžete prokázat svůj šlechtický původ,  příbuznost se známou osobností nebo můžete mít zájem o poznání - kdo byli vaši předci, jak žili a co ve vás zanechali. Protože z genealogické posloupnosti vyplývají také právní či prestižní důsledky,  proto bývá genealogie zatížena mnoha falzy a fikcemi - a od dob antických (odvozování původu římských císařů od řeckých hrdinů),  přes potvrzení nástupnictví na trůn, různé dědičné choroby…až do různorodých vývodů dnešních dnů.

Mé soukromé genealogické pátrání po spletité, různorodé a zajímavé rodinné historii,  po vzdálených kořenech vlastního rodu a hledání vlastních předků mě nadchlo. Je to velice zajímavá, nikdy nekončící činnost s přímo detektivním nádechem. Kdo tomu jednou propadne, drží ho to celý život. Já jsem vycházela z poznatků mého otce a ten doplňoval rodové záznamy Gustava. Jsem tedy třetí v generaci, kdo se tímto zabývá.  A mohu říci, že díky současné technice, internetu a možnosti snadněji dohledat žádané informace jsem shromáždila mnoho nových poznatků.  Také jsem v naší rozvětvené rodině poznala další obdobné nadšence  (Paul Fristensky - NY, USA, Frank Fristensky – Durango, USA, Joža Frištenský –Prostějov, CZ apod.). Poznala jsem osoby,  jejichž příbuzní se v minulosti s našim rodem křížili (Petr Altmann, Praha, CZ).  Jejichž praprapra…prababička se za svobodna jmenovala Frištenská (Libuše Krejčí, Šternberk, CZ,  Lisy, Hroby, CZ…) apod.

 Jméno (přesněji příjmení), které rodina nese, patří v rámci rodokmenu mezi nejdůležitější údaje – jak se naši předci jmenovali, co jejich příjmení znamenalo, proč nesli právě toto příjmení a jak k němu mohli přijít?  V minulosti totiž druhé jméno, dnešní příjmení, ukazovalo například na to, čím se člověk živil, jak vypadal, jakou měl povahu, kde bydlel. Dříve se používalo příjmí, jinak též přízvisko, což bylo označení pro osoby se stejným křestním jménem.  Příjmí jako takové nebylo dědičné, ustálené ani závazné, často ale právě z něj vzniklo příjmení. Až za vlády Marie Terezie v r. 1770 byl vydán první dekret přikazující používání jednoho příjmení a zakazující používat příjmí - po chalupě, na horním konci, pod lípou, kolář, pekař, malý, tichý apod. Poddaní a duchovní správci na to mnoho nedbali a tak musela podobný výnos Marie Terezie vydat ještě jednou. V roce 1780 její syn Josef II. nakázal používání jednoho příjmení, přičemž se jednalo o stálé, závazné a dědičné příjmení.  Tedy každý, kdo pátrá po vzniku a používání svého příjmení, se pravdivě dopracuje do tohoto roku, a dále je to komplikovanější, ale ne nemožné. Takto získané informace jsou o to zajímavější a cennější.

 Přehled používání mého rodového příjmení  v České republice v roce 2014:

Po čase si uvědomíte, že jste nashromáždili takové množství informací, že by byla škoda se o ně nepodělit s ostatními. Začnete s webovými stránkami. To vám ale po čase nebude dost a konečně vám dojde, že genealogie je práce na více než jeden život. Začnete psát pro další generace skutečnou rodovou kroniku.  Je to práce nesmírně záslužná, ale i velice těžká, složitá a hlavně časově náročná.

Zdroj:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Genealogie

Blanka Lednická – Sestavte si rodokmen, pátráme po svých předcích

http://www.kdejsme.cz/

http://www.genea.cz/no_cache/informace/pomucky/literatura/