Jan Stoklasa: "Rukama sroluji pánvičku na smažení."

Jan Stoklasa obdivoval sílu již od mladého věku, proto si ve dvaceti letech zbudoval doma malou posilovnu, ve které trénuje již 21 let. Jan nikdy neměl trenéra a všechny znalosti získal samostudiem. Jeho současný trénink i přístup k němu výrazně ovlivnily knihy Nahý bojovník Pavla Tsatsoulina a Trénink vězně od Paula Wada, ovšem jeho největším celoživotním vzorem jsou legendární staří siláci. Právě ti v něm vzbudili chuť vyzkoušet si něco z jejich umění, silácké kejkle, které dnes už mnoho lidí neumí.

Pane Stoklaso, Vy umíte velmi zajímavé silácké kousky, které nejsou moc často k vidění. Můžete prozradit, o co sejedná?

Umím roztrhnout balíček o 54 kartách vejpůl, jednohlavé karty s 32 kartami roztrhnu na půlky a pak na čtvrtky, rukama dokážu ohnout 7 i 8mm hřebíky dlouhé 20 - 25 cm, srolovat pánvičku na smažení nebo probít 3cm prkno. Zvládnu také rozehnout podkovu o profilu 7x 16 mm, ovšem jen podkovu strojní, která nemá takovou pevnost a houževnatost jako podkovy vyrobené kovářem. Kovanou podkovu v podstatě nelze zlomit, i když některé prameny uvádějí, že v minulosti se našlo asi pět siláků, kteří to dokázali.

Jak Vás napadlo se do učení něčeho takového pustit?

Vždy jsem velmi obdivoval staré siláky, a když jsem v Muscle&Fitness četl článek Josefa Švuba, který popisoval, jak tito muži uměli mimo jiné trhat balíčky karet a ohýbat hřeby, rozhodl jsem se to zkusit. A ono mi to šlo.

Je v tom hodně techniky, nebo jde primárně o hrubou sílu?

Technika tam určitě je, musíte mít určitý grif, vědět, jak zabrat, jak co chytit... Snažím se u každého triku zpevnit celé tělo, nadechnout do břicha a během několika vteřin vyvinout maximální sílu.

Předpokládám, že nějaké formě silového tréninku jste se věnoval již předtím, než jste začal ohýbat hřebíky.

Určitě, síla mě vždycky přitahovala. S posilováním jsem začal už v 15 letech, ale pořádně jsem se do toho opřel až ve dvaceti, když jsem přišel z vojny. Doma jsem si za tím účelem zřídil malou posilovnu, kde vlastně trénuji dodnes.

Jaké tam máte vybavení?

Hrazdu, bradla, stojan na dřepy, dvě velké činky, jednoručky a dohromady asi 500 kg závaží, to mi stačí. Cvičím hlavně základní cviky, jako jsou dřepy, mrtvé tahy, bench-press, a cvičím hodně i pouze s váhou vlastního těla. V tom mě hodně ovlivnila kniha Trénink vězně od Paula Wada, což je člověk, který strávil 20 let v nejtvrdších amerických věznicích. Tréninková moudra, která v knihách popisuje, vytáhnul od starých vězňů, a protože se jedná o cvičení s vlastním tělem a ke každému cviku je tam uvedeno několik variant obtížnosti, je toto cvičení vhodné pro všechny věkové kategorie. Díky tomu, že obtížnost se zvyšuje postupně, mají nejen svaly, ale i šlachy a vazy dostatečný čas na to se na zátěž adaptovat. Právě příliš velký spěch je v dnešní době příčinou častých úrazů v silových sportech, každý chce všechno hned. Ale už legendární siláci před 100 lety
tvrdili, že síla se získává roky, během 10 - 20 let tréninku.

Když se vrátím k Vaší inspiraci knihou Trénink vězně, myslíte, že se pořádná síla dá opravdu získat jen prostřednictvím cvičení s váhou vlastního těla bez přidané zátěže?

Myslím, že pomocí obtížných cviků, jako jsou dřepy na jedné noze, kliky na jedné ruce, shyby na jedné ruce, kliky ve stojce atp., to lze. Jinak co se týče silového tréninku, další velkou motivací pro mě byla kniha Nahý bojovník od Pavla Tsatsoulina, díky které se nyní víc soustředím na správné dýchání a zpevnění celého těla při silovém výkonu.

Jak vypadá Váš trénink? Zaměřujete se v něm ryze na sílu?

Síla je pro mě na prvním místě, ale mám zato, že by člověk měl být nejen silný, ale i pohyblivý, obratný a vytrvalý. Proto v současné době trénují 3x týdně silově s činkami, k tomu přidávám prvky z kalisteniky a 2x týdně chodím běhat. Silový trénink mi trvá obvykle hodinu, když k tomu přidám ještě výdrže nebo pozvedy těžkých břemen, dostanu se na 2 hodiny.

Máte na svém kontě nějaký silový výkon, na který jste hrdý?

Asi nejvíc si cením výkonu na mrtvém tahu, kde se mi podařilo při tělesné hmotnosti 75 kg zvednout 220 kg, tedy trojnásobek mé váhy. Jinak v rukou už jsem držel 300 kg a na ramenou také.

Umíte silové kousky, které jen tak někdo neumí. Máte pocit, že jste dostal už od sudiček do vínku větší sílu, než je obvyklé?

Vůbec ne, já si všechno vydřel. Paul Wade ve své knize říká "k čertu s genetikou" a popisuje, jak ve vězení viděl mimořádně silově disponované jedince, kteří ale byli flákači, a tak je v průběhu let předstihli pilní a disciplinovaní "chudinkové". Takže nezáleží na tom, jestli je Váš otec mistr světa v silovém trojboji, ale na tom, jak Vy sami se k tomu postavíte a jakoumáte výdrž.

 

Vy už poctivě trénujete 21 let, o svém tréninku si dokonce vedete tréninkový deník, ale nezávodíte a Vaše umění ukazujete většinou jen přátelům. Co je tedy Vaším hnacím motorem, abyste v tréninku vytrval?

Na to je jednoduchá odpověď - baví mě to a baví mě pořád se posouvat dál.

A stále se zlepšujete? I po 21 letech?

Po malých krůčcích... Paul Wade píše, že je normální, že cvičenec udělá jeden krok vpřed a dva kroky vzad, což je pravda. Každému jde nějaký cvik lépe a nějaký hůř, ale na zlepšení v síle máme celý život. A tím se vlastně dostávám k hlavnímu důvodu, proč to všechno dělám. Chci umřít silný.

Jan Stoklasa touto cestou děkuje za podporu své přítelkyni Kristýně.

 

http://kulturistika.ronnie.cz/c-28901-jan-stoklasa-rukama-sroluji-panvicku-na-smazeni.html