Jsem ráda, že jsem Frištenská

Foto: Petra Ševců

PŘEHRÁT VIDEO PŘÍSPĚVEK

Konečně se to podařilo: Slavný silák Gustav Frištenský má v muzeu „doma v Litovli“ svoji stálou expozici. A taky praneteř Zdenku Frištenskou, která se o jeho odkaz hrdě stará.

Paní Zdenka, dnešní obyvatelka litovelské vily Frištenských a zároveň vedoucí tamějšího muzea, sice svého prastrýce, slavného zápasníka osobně nemohla zažít.

Pamětníci také jí ovšem dodnes s úsměvem hlásí, jak si s ním třeba v dětství hráli, jak jim, tehdy malým sportovcům Gustav do různých dětských soutěží a turnajů obětavě věnoval své vlastní trofeje nebo jak ho živě vidí projíždět městečkem jeho pragovkou – kabrioletem patrně na statek do Lužic, kde svého času provozoval své hospodářství.

To je síla, pane… Síla lásky!

Frištenský je náš, hlásí tedy hrdý krajan. I silák osobně měl Litovel a Hanou rád. Ovšem nikoli od narození. Gustav se narodil na Kolínsku – v Kamhajku u Křečhoře v roce 1879. Až když ho životní peripetie přivedly až k zápasnické a silácké kariéře, vystupoval pak mimo jiné též v Litovli, kde si ho všimla dcera tehdejšího sládka Miroslava Ellederová. A Gustav si tehdy v roce 1906 velmi významně povšiml i jí. Vlastně i vila Frištenských, dodnes nesoucí otisk jeho účelných úprav a zařízení, sousedí svojí zahradou s litovelským pivovarem.

Přemyslova památka už jen na Hané?

V zahradě vily dodnes roste (a plodí!) lískový keř přivezený roku 1936 ze Stadic jakožto odnož lísky Přemysla Oráče (coryllus avelana Přemysli). Že neexistuje osud? Jak potom vysvětlit, že neblahé litovelské tornádo v roce 2004 poráželo či odnášelo úplně všechno v okolí, ale že Přemyslova – Gustavova líska za domem v dnešní Frištenského ulici v Litovli odolala?

„Nota bene když zprávy ze Stadic samotných hlásí, že přímo tam už onu přemyslovskou odnož k dispozici nemají,“ doplňuje paní Zdenka.

Co je to tam vlastně za fotky?

„Trochu se dnes za to stydím, ale snad mi díky mému úsilí o pěstování odkazu rodu Frištenských bude odpuštěno. Jako holka jsem totiž v naší vile vídala různě rozvěšené zarámované fotografie pózujících lidí a situací. Byl to pro mě prostě nějaké běžné rodinné fotky po předcích,“ vzpomíná praneteř siláka Zdenka Frištenská.

„Jistě chápete, jak si ale dnes nesmírně vážím toho, že na těch dobových fotografiích, naštěstí mnohdy s Gustavovým slovním doprovodem, jsou třeba ruský car, pěvkyně Emma Destinová a samozřejmě taky řada míst po celém světě, která zcestoval a řada jeho tehdy opravdu masově sledovaných zápasnických vystoupení,“ dodává Frištenská.

Na Gustava mohou nejen hrdí krajané zavzpomínat jednak v nové stálé expozici ve zrekonstruovaném podkroví litovelského muzea. Existuje ovšem i možnost státi se členem Spolku Gustava Frištenského prostřednictvím internetových stránek věnovaných Gustavovi.

Na stejném místě pak průběžně hledejte, zda se blízko vás nekoná některá z besed o Frištenských rodu anebo se nechte pozvat na pravidelnou výroční akci sokolsky – tedy po Frištensku tužící tělo i ducha: Silácká Litovel se letos koná 14. 5. v hale školy na Vítězné ulici v Litovli.

Zdroj 16.2.2016:

http://www.rozhlas.cz/olomouc/nasihoste/_zprava/jsem-rada-ze-jsem-fristenska--1578749